PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI

neděle 27. září 2009

Aby nikomu z mých blízkých nebylo smutno a neměl špatnou náladu

Jednou to pomine,
dobrý, zlý, jen my ne,
jednou to přebolí,
ať je to cokoli, nad ránem.
Jednou se vyhrabem z každýho trápení,mezi zemí, nebem,

nic navěky není..

úterý 15. září 2009

A jeden vtípek na začátek školního roku

Paní učitelka ve škole chce po dětech, aby řekly rým.

Postupně jich tam několik řekne nějaké ty rýmy,

až paní učitelka vyvolá Pepíčka a ten říká:

"V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena."

"Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje."
"Jen počkejte, až přijde příliv."

úterý 18. srpna 2009

Družba neunikl pozornosti fotografů

Konopická v Chlumanech

Podle konopí dostala své jméno a konec sklizně této plodiny býval oslaven právě Konopickou.

Zábava za práci

V dřívějších dobách se konala většinou koncem září nebo začátkem října, na některých místech nahrazovala dožínky, nebo bývala první zábavou po dožínkách. Podle oblasti se mohla posouvat i dále v roce, někde to byla i poslední hudba před adventem. Zábava byla v dřívějších dobách vykoupena těžkou prací, kterou vykonávaly při zpracování lnu a konopí zejména ženy a dívky. Stáří Konopické slavnosti přesto není možno přesně stanovit, jisté je pouze to, že první zmínky je možno datovat zhruba do poloviny devatenáctého století.

Ženy v hlavní roli

Děj konopické je možno rozdělit na několik hlavních částí. Ve všech částech hrají hlavní úlohu ženy, do jejichž vystupování se nesmí při této slavnosti nikdo plést, mají právo chovat se tak, jako jindy muži. Pouť začíná tím, že dívky ze svých řad vyšlou několikačlennou skupinu, která z hostince přivede muzikanty. Spolu s nimi potom děvčata vyzvednou máječek a vyrážejí do stavení, ve kterém je shromáždění chlapců.

Na voze ke Konopici

Druhá část se odehrává u Konopičáka, svobodného mládence, kterého ženy přemlouvají k ženění a dohazují mu dívky ze svých řad. Nejdůležitější jsou zde výstupy dívek, které si své písně často dlouho dopředu připravují. Po namlouvání se celá skupina ve voze přesouvá k boudě za vsí, která se nazývá konopice – zde se právě sušilo konopí nebo len.

Nikdo se neschová

V okolí boudy se ukrývá Konopička, kterou si Konopičák namlouvá. Ta se vzpírá, ale později Konopičáka vpouští do boudy. Ten si ji posléze odvádí na vůz a cestou od boudy, která bývá zapálena, se provádí symbolický akt oddavek. Ruce se svazují symbolicky slaměným povříslem a slaměnou štětkou namáčenou ve vodě kropí svatebčany i diváky.

Hlavně s muzikou

Poté se odjíždí k hospodě, kde se nejprve žádá o vstup do sálu a o povolení muziky. Šenkýřka celý průvod po písňovém dialogu vpouští dovnitř, kde po společném kruhovém tanci tančí sólo Konopičák s Konopičkou. Poté jsou do tance zaváděny postupně všechny dívky s tím, že právě ony mají právo volenky.

Konec až nad ránem

Závěr slavnosti končí předáním máječku buď chlapcům, nebo muzikantům za jejich hraní.
Zábava ale končí až v ranních hodinách, bývá zvykem, že se dívky nechávají hudbou provázet až domů.